|
Výstava představuje devět českých umělců, kteří v různých
obdobích svého života tvořili pod vlivem symbolismu.
Symbolismus
byl evropský umělecký směr 2. poloviny 19. století a začátku 20.
století. Vznikl původně ve francouzské poezii, od začátku 80.
let 19. století se šířil po celé Evropě a vedle literatury
(těžištěm byla poezie) zasáhl výtvarné umění a divadlo.
V umělecké tvorbě se symbolisté zaměřovali na oblast fantazie,
snů a iracionality, na zachycení složitých duševních stavů
a nálad pomocí uměleckých symbolů. Rozvinuli metaforickou
stránku poezie věnovali pozornost zvukové kvalitě slova a verše
a v důsledku toho dospěli na jedné straně ke sblížení poezie
s hudbou na druhé straně k prozodickému uvolnění a k tvorbě
volného verše.
V českém
umění se symbolismus uplatňoval od poloviny 90. let 19. století
do doby kolem roku 1915, ve výtvarné tvorbě se objevuje nejprve
v mysticky orientované tvorbě Františka Bílka později i v dílech
Stanislava Suchardy, Ladislava Šalouna a po přelomu století
i Bohumila
Kafky, v malířství je hlavním představitelem
Jan Preisler, v grafice
Vojtěch Preissig. Ve svých počátcích byli symbolismem
ovlivněni i Maxmilián
Švabinský a František
Kupka. Koncem prvního desetiletí 20. století nastoupila
druhá generace symbolistů, reprezentovaná zejména
Janem Zrzavým,
Josefem Váchalem a
Františkem Koblihou. Symbolismus, v českém umění často
splývající se secesí, představuje dobový protipól opožděného
impresionismu a je jedním z významných pramenů českého moderního
umění. |
