Elzbieta Grosseová

Povrch je výrazem vnitřního světa

 

 

Nestálé citlivé ohledávání vnějšího a vnitřního prostoru - formulování vlastních pocitů skrze hmotu plastiky - to vše charakterizuje významnou českou sochařku Elžbietu Grosseovou. Ve svých keramických objektech tak neustále připomíná základní otázky o lidském bytí a místu člověka v současném světě. Zároveň se ve své poslední tvorbě stále častěji obrací k symbolice přírodních jevů, které s tím vším svou podstatou souvisejí.

Elžbieta Grosseová prošla velmi závažným uměleckým vývojem především na přelomu devadesátých let 20.století, kdy vznikají její objekty - krátery. I když zcela samozřejmě nelze opominout její předcházející období s keramickými plastikami tvořené prázdnými oděvy, které naznačovaly éteričnost lidské duše a nedůležitost lidského těla. Pochopení
a naznačení prázdnoty, kdy to co není vidět je důležitější než to co mnohdy vizuálně vnímáme. A právě její objekty - krátery sice formálně navazují na předcházející období, ale jsou již velmi výrazným přelomem v autorčině tvorbě.

Je to i samotná změna materiálu, kterým se pro ní stává především šamot, a dále zaměření na jednoduchý konický tvar předznamenávají její další umělecké období. Právě tento základní tvar a jeho expresivní pojetí svým umístěním na špičce, kterým vzniká dojem nestability, hrany těžiště, kdy stačí velmi málo k pádu a ztrátě rovnováhy. Na druhé straně to lze brát i jako odkaz na archetyp nádoby a motiv průniku. Právě v těchto dílech se objevuje nejen hmotný tvar, ale především odlehčená konstrukce, který vytváří protiváhu proti objektům v expresivním pojetí. Kromě toho vznikají plastiky evokující skelety tajemných tvorů vyvržených z magmatu země, lávy. Připomínka proměn, života
a zániku, zmaru, kdy ohrožení může být najednou tak přítomné. Zároveň se ale objevují první témata přírodních živlů, které se u Grosseové promítají v existencionální poloze a výrazné symbolice osobního prožitku. Jedná se především
o téma Vlny tsunami, které jsou i zároveň v určitém filozofickém kontextu se současnými pocity člověka. Podobně se objevuje téma vycházející ze stromových šišek. Tvar, který sám o sobě je vlastně zároveň jakousi přírodní variantou jejích kónických objektů. Šiška je pro ní zajímavá tak již svou proměnou od uzavřeného tvaru až po chvíli, kdy se rozevírá a mění svou podobu. Jako by tím tato přírodnina analogicky navazovala na symboliku zrodu a zániku života. Právě objekty ve tvaru šišek opět ukazují jak dalece konceptuální a přitom pocitově hluboké jsou její sochařská díla.

Pobyt autorky v USA přináší do její práce nový technologický prvek, kterým je paperclay. Autorka si uvědomuje řadu pro ní pozitivních možností práce v tomto materiálu. Paperclay jí zároveň umožňuje realizovat díla, která částečně navazují na konické konstrukce. Vznikají tak práce, kde využívá průhledů do vnitřního prostoru. Kontrast toho co je uvnitř a co na povrchu. Otvorem lze nahlížet do zakřiveného prostoru, který je jakoby nekončící. Zároveň tím se Elzbieta Grosseová dotýká vzájemných vazeb v nichž nacházíme odkazy na řadu osobních pocitů a nadčasových spirituálních a vesmírných jevů. Její poslední práce, které opět souvisejí s přírodními živly jsou velmi překvapivé. Vzniklé objekty v poslední době jsou expresivní sochařské hmoty, představující energii, kterou vyvolávají různé přírodní jevy. Sopky, vodní víry, tornáda. Vlivy, které často mění charakter krajiny a ohrožují člověka a přitom zároveň ho svým způsobem silně přitahují a fascinují. Hranice, které často v sobě nese i lidská duše. Samotné objekty představují i nový princip v tvorbě sochařky. Jejich čistý tvar a modelace umocněná použitím povrchové úpravy z bílého kaolínu posunují tyto práce až k minimalistické poloze. Síla tohoto výrazu tak spočívá v jakési očistě tvaru, který je přitom ale zároveň silně emotivní a citový. Příliv a odliv - rytmus, který je pokaždé jiný - neopakovatelnost toho co plyne. Právě v tomto osobním hledání a zaujetí nám Elžbieta Grosseová otevírá stále nové pohledy. Mimořádným a osobitým způsobem nám ve svých dílech představuje svou nesmírně citlivou výpověď o pochybnostech a hledání, které tak vypovídá ale i o nás a našem světě.

                                                                                                       Zdeněk Freisleben
 

 

Výstava v gotickém sklepení chrudimské Galerie ART

 

 

Výstava v gotickém sklepení chrudimské Galerie ART



 

 





 

home