Světová grafická avantgarda XX. století
World Graphic Avantgarde of the XX. Century

4. část / part 4

Pablo Picasso
Pierre Auguste Renoir
Antonio Tápies
Jacques Villon
Maurice Vlaminck
Andy Warhol

zpět na úvod / back to preface

xxx

Zcela výjimečnou roli sehrál pro moderní umění Španěl Pablo Picasso (1881-1973), žijící většinu z svých dvaadevadesáti let v Francii. Tento bez nadsázky největší z gigantů umění XX. století vycházel ze Cézannova výroku, že všechny předměty lze rozlišit na válec, kouli a kužel; společně s Braquem provedli destrukci plastického tvaru a jeho rozložení na plošné znaky a dali tak světu kubismus.
Vystavené bar. litografie nabízejí celou škálu Picassova rukopisu: ležící kubistický akt, něžný realistický portrét jedné z jeho mnoha manželek, bojovnou scénu podle Poussina i mírovou holubici. Sběratelsky vzácný a graficky výrazný je i plakát na jednu z posledních výstav, konaných na sklonku umělcova života.

Okrouhlé tvary a lahodné barvy jsou příznačným znamením tvorbyPierre Auguste Renoira (1841-1919). Jeho pozdější obrazy, vytvořené z invalidního vozíku zchromlými prsty, znetvořenými revmatismem, na které se nechával přivazovat štětec, jsou triumfem ducha nad tíhou stáří a tělesné bídy. Stále opakované téma šťastných dívek s bohatě zdobenými klobouky provázelo umělce po celé tvůrčí období, nejen jeho impresionistickou část.
I proto je nesmírně poučné porovnat podobný námět v leptu a v bar. litografii; barevnou grafiku netiskl nikdo jiný, než Fernand Mourlot, lept je tištěn ještě za umělcova života z původní destičky jemně Renoirem vyleptané.

Španělský malíř a grafik Antonio Tàpies (1923-    ) je bez nadsázky nejvýznamnější představitel Informelu a abstrakce. Kdysi jako autodidakt, zběhlý ze studia práv,  kopíroval Picassa a van Gogha, v padesátých letech našel svoji parketu v tzv. materiálových obrazech a získal řadu mezinárodních ocenění, především ve Spojených státech. V Barceloně na hlavní třídě bylo v roce 1990 otevřeno jeho vlastní muzeum Tàpies Foundation s více než 2.000 díly a vernisáže jsou zde vždy událostí pro světovou honoraci.
Autentické litografické plakáty nás zvou na výstavu, kterou měl Tàpies v nejznámějších uměleckých prostorách: v pařížském Muzeu moderního umění a ve světoznámé Galerii Maeght, která jeho grafické práce i tiskla.

Jacques Villon (1875-1963), francouzský kubistický malíř a grafik, pravým jménem Gaston Duchamp; nevlastní bratr známějšího surrealisty Marcela Duchampa.
Změnil si jméno jako poctu středověkému básníku Françoise Villonovi. Původně studoval práva a živil se jako novinový kreslíř. V roce 1904 s úspěchem vystavoval na Salonu d'Automne.  V roce 1911 začal ve skupině Section d'Or (společně s Légerem) experimentovat s kubismem, po roce 1919 byl ovlivněn abstraktní malbou.

Maurice de Vlaminck(1876-1958), po otci Vlám, po matce Lotrinčan, je v raném považován za nejfauvističtějšího z fauvistů. Zblázněn do van Gogha dokonce prohlásil, že ho miluje více než vlastního otce! Picassův bohatý obchodník s obrazy A.Vollard v roce 1906 dokonce skoupil z výstavy všechny Vlaminckovy obrazy! Po první světové válce barevný rukopis Vlamincka zolovnatěl; umělec začal používá pruskou modř na oblohu, temně zelenou na vegetaci a špinavě okrovou na terén. Vlaminck je tvůrcem lyricky kultivovaného obrazu moderní krajiny.
Nevšední bar. litografie vznikly pro editora André Saureta z Monte Carla a Fernand Mourlot je vytiskl s takovou noblesou, že jsou vidět dokonce i tahy štětcem.

Jeden z nejvýznamnějších umělců své doby, pilný a důvtipný Američan, syn slovenských přistěhovalců Andy Warhol (1928-1987) funguje v druhém polovině XX. století stejně, jako Picasso v polovině první. Jako duchovní otec pop-artu popisuje ve svých dílech americký způsob života a komunikace. Většinu jeho obrazů a serigrafií skoupili v sedmdesátých a osmdesátých letech Evropané a Američané by je dnes rádi dostali zpět. V roce 1968 Warhola postřelila členka Společnosti pro ničení mužů a od té doby jeho umělecká síla ztrácela grády; zemřel mladý, po banální operaci žlučníku. Byl jedním z mála umělců, kteří se sami stali velkorysými patrony umění své doby a jejichž pověst přerostla do nového tisíciletí.

Nádherná barevná serigrafie Marilyn je zcela jistě dílem, které Warhola nejvíce proslavilo; celý soubor čítá deset kusů, všechny jsou tištěny ze stejné síťové předlohy, liší se pouze barevnými variacemi. K této, a ještě k jiné desetidílné sadě: Flowers, se váže roztomilá historka; Warhol svému tiskaři a milenci za práci nezaplatil a ten proto sítotiskové předlohy zabavil a vytiskl z nich náklad jako součást svého honoráře. Aby bylo jasné, že nejde o falza, a aby ještě více pokořil svoji zhrzenou a lakomou lásku, orazítkoval druhou stranu papíru výzvou: „Vyplňte vlastnoručním podpisem“. Tím jen podpořit známou tezi, že nevadí, chybí-li na jakékoli grafice podpis, pokud jde o zdokumentované a evidentně autentické dílo, jako je i tato Warholova kultovní film star. V aukčních síních Sotheby´s a Christie's se jakékoli grafiky Andy Warhola prodávají za pro nás ohromující částky.